Vaše příběhy

Pavel Škabraha – 7. Pupek trasa 20km
Díky všem co se podíleli na zorganizování skvělé akce! A díky Máji a kamarádům, že byli u toho :-D

http://carpathianrunner.cz/2015/06/lesobeh/

 

Svatava Přívětivá – 2. Dáma trasa 10km
Těším se na další ročník!

Slunce se schovává za mraky. V očekávání, jaký to bude závod, si nalívám šťávu do malých lahviček na batohu. Závod v běhu je pro mě vždy silně motivující. Měl by se zúročit trénink, ale v mém případě neřeším počet naběhaných kilometrů. Prostě si běhám jen tak pro radost :o)

Už téměř rok běhám v botech značky Vivo barefoot a neměnila bych. Tyto boty mají tak tenkou podrážku, technika běhu se rovná téměř běhu na boso. Stačí nepromyšlený došlap na ostrý kámen a chodidlem projde ostrá bolest. Ale proto o tom nepíšu. Tyto boty mě učí běhat! Mám tím na mysli přirozený běh. Takový běh, jaký ještě umí malé děti, které nenosily celý život pevnou nepoddajnou obuv.

Ale již k závodu. Běžela jsem trasu na 10 km, vybavena vodou v lahvičkách. Krátce po startu začalo stoupání, sem tam se objevila i mírně stoupající rovinka. Nějaké běžkyně byly přede mnou. Sledovala jsem jejich techniku běhu a uvědomila si, že mám sílu je předběhnout. V hlavě mi okamžitě naskočila myšlenka z jedné knihy o technice běhu do kopce, tak jsem ji uvedla v život. A ono to fungovalo! Najednou nohy běžely nějak samy a nebyl ani problém s dechem. Vrchol Velkého Javorníku jsem dosáhla docela v pohodě a 3 běžkyně jsem nechala za sebou. Seběh z Javorníku nebyl ani tak prudký, ale během dalších seběhů mě předběhly 2 závodnice. Asi 2 km před cílem bylo občerstvení. Podle zkušeností z jiných závodů jsem si odhodlaně namočila datli do soli a kousek Tatranky také. Pokračovala jsem v běhu s nadějí, že tentokrát křeče v nohách nemají šanci. To jsem se ale spletla. Hned poslední úsek lesem mi začal tuhnout pravý stehenní sval. Uvědomila jsem si, že to musím zvládnou psychicky. Začala jsem si prozpěvovat: „Pravá nožko, ty jsi prostě nejlepší! Děkuji!“ Věřili byste, že to pomohlo?

Tu mě předběhl nějaký mladý závodník, ale po několika metrech se zastavil, protože měl křeče. Já běžela dál a několik metrů před cílem se ozvaly křeče v obou nohách. Mám jedno pravidlo: „Nesmím se zastavit, jinak by to bylo v háji!“ Tudíž jsem se nezastavila…až v cíli :o)

Share Button